Na toto téma jsme vedli dlouhé rozpravy i v naší společnosti a je nutno podotknout, že se s námi hned tak někdo na lokality nedostane. Máme i určitý etický kodex.
Je to tu napsáno výše, kdo zájem má, najde si způsob, jak se ostatním revanšovat nebo jim pomoci, to může každý a nemusí to být jen o psaní článků.
Zkušenost je taková, že aktivních členů bude 10, maximálně 20, zbytek se vždycky poveze a potom je to o tom, jestli této skupince lidí stojí za to se dřít a vymýšlet pro ostatní navíc s nějakým rizikem.
Měl jsem tu možnost navštívit mnoho lokalit - v CZ i v zahraničí, všechny (mimo veřejně známých a přístupných) vždy jen díky tomu, že mne tam vzal někdo, kdo danou lokalitu zná a vždy jsem ctil to, že ji nikomu dalšímu neukážu a neudělám to.
U CCPS jsme jinak zvolili formy letních setkání na masožravých lokalitách vždy za přítomnosti nějaké autority (Akademie věd, Agentury ochrany přírody, Správy chráněných krajinných oblastí apod.) a přesto jako CCPS vlastně ručíme za to, že lidi, které tam přivedeme, se budou nějak chovat a že se tam nevrátí a lokality nezničí.
Za ty roky se už vytvořila určitá skupina lidí, která se vzájemně zná a ví, komu může důvěřovat. Každý nový nebo neznámý zájemce má buď smůlu nebo musí ostatní nějak přesvědčit, že to bude v pořádku. Přesto nemáte nikdy záruku jistou, že to nedopadne špatně.
To je i důvod, proč veřejně ani o lokalitách nepíšeme, respektive je nejmenujeme - mimo právě těch se statusem veřejně známých a turisticky přístupných...
Výmluvy typu - jaký já můžu napsat článek, nebo nemám jak bych ostatním pomohl jsou směšné. Člověk nemůže jít životem tak, že vysává ostatní. Toto je systém něco za něco... a vůbec nevadí, že ne pro všechny. Aktivní lidé s vážným zájmem se dají relativně snadno poznat...
